3. června 2011

Sladká políbení #5


Toto
páteční meme pořádá Syki

  • Vyber jeden knižní moment, kdy se někdo políbí. Může jít o hlavní hrdiny, může jít o vedlejší hrdiny, může jít o nepřátele... 
  • Může se jednat i o moment, ve kterém k žádnému polibku nakonec nedojde, ale ve vzduchu se vznáší to pravé jiskření.
  • Mělo by jít o romantické momenty, abychom si mohly povzdechnout, jaké je to krásné.

Upozornění: Vybraný úryvek může naspoilerovat děj!


MILÝ JOHNE
Nicholas Sparks


Zaváhal jsem, ale bylo mi jasné, že když to neřeknu teď, nedokážu to říct nikdy a nikomu. "Miluju tě," zašeptal jsem.
Vždycky jsem si představoval, že musí být těžké vyznat někomu lásku, ale nebylo. Za celý život jsem si ničím nebyl tak jistý, a i když jsem doufal, že jednou uslyším totéž od Savannah, důležitější pro mě bylo, že v sobě mám lásku, že ji můžu někomu věnovat a nic za to nečekat.
Venku se začínalo ochlazovat. Louže se leskly v měsíčním světle, mraky se protrhávaly a mezi nimi se tu a tam zatřpytila hvězda, jako by mi chtěla připomenout, k čemu jsem se právě přiznal.
"Představoval sis někdy něco takového?" zeptala se. "Jako nás dva?"
"Ne."
"Mám trochu strach."
Sevřel se mi žaludek. Najednou jsem si byl jistý, že necítí totéž co já.
"Nemusíš to po mně opakovat," vysoukal jsem ze sebe. "Proto jsem to neříkal..."
"Já vím," přerušila mě. "Špatně jsi mě pochopil. Mě polekalo, žes mi to řekl. Já mám strach, protože ti to chci říct taky. Miluju tě, Johne."
Dodnes přesně nevím, jak se to stalo. Jednu chvíli jsme si povídali a příští se naklonila ke mně. Blesklo mi hlavou, jestli polibek nezažene kouzlo, kterému jsme oba podlehli, ale bylo už pozdě. A jakmile se naše rty dotkly, pochopil jsem, že i kdybych žil do sta let a procestoval všechny země světa, nic se nevyrovná chvíli, kdy jsem poprvé políbil dívku svých snů a věděl jsem, že moje láska bude trvat věčně.

Žádné komentáře:

Okomentovat